sobota 9. března 2013

Běhejte a jezte se Scottem Jurkem

V loňském roce vydal svou autobiografii jeden z největších žijících ultramaratonců, několikanásobný vítěz těch nejtěžších závodů planety, vegan Scott Jurek.
Jurek se narodil v roce 1973 a vyrostl v americkém zapadákově. Jeho dětství mělo do idylky daleko - matce diagnostikovali krátce po třicítce roztroušenou sklerózu a vztah s otcem nebyl zrovna idylický. U Jurků navíc panovala přísná disciplína. Peněz bylo málo, otec se musel hodně ohánět a Scott, nejstarší ze tří dětí, měl nejvíc povinností - kromě domácích prací se od útlého věku staral jak o sourozence, tak o milovanou maminku (tam naopak emoce - vřelý cit a bolest, kterou stále nad pozdějšími událostmi a její nevyhnutelnou ztrátou prožívá, - přímo tryskají).
Scott brzy zjistí, že nejlíp mu je samotnému v lese, kde může běžet, kam ho nohy zanesou, když vyrazí na ryby nebo na lov. Později se ve škole připojí k běžkařskému týmu a seznámí se s celoživotním přítelem, běhajícím rebelem Dustym.
Při studiích na vysoké škole potkává Leahu, s níž se záhy ožení a která mu představí veganský svět. Scott čím dál víc běhá, jí čím dál míň masa a vítězí. 
Proběhnete s ním Leadville, Spartathlon, Badwater Marathon a v určitém bodě, kdy Scott přijme pozvání Christophera McDougalla, i Copper Canyon Marathon s legendárnímu Tarahumary. Eat and Run se tak nevyhnutelně protne s bestsellerem Born to Run. 
Jurek nás však nenechá nakouknout jen pod pokličku ultramaratonů, ale i své kuchyně. Každou kapitolu uzavírá nějakým oblíbeným veganským receptem. Právě ona veganská agitka, která s vine jako rudá nit celou knihou, je i její největší slabinu. Když pomineme fakt, že v našich končinách většinu ingrediencí z receptů seženete jen horkotěžko, ztrácí kniha v pasážích, jež se snaží dokázat, jak moc je vegansví ideálním životním stylem i pro vrcholového sportovce, dech. Účelovost z nich jen čiší a působí tak trochu jako univerzální recept na výkonnost a zdraví. To, že se vleklé zdravotní problémy a hluboká psychická krize nevyhnula ani jemu, stojí tak trochu na okraji dění. Přesto jsou právě tyto pasáže těmi nejsilnějšími, neboť přináší pohled na Jurka z jiného úhlu, než je ten sebevědomý (byť skromný) šampion, který se nám představil na předchozích dvou stech stránkách. Přiznává svůj podíl na rozpadu manželství i to, že ho jeho, teď již bývalá, žena u rozvodu připravila o velkou část majetku. Stejně tak reflektuje s jistou melancholií i nástup nové ultramaratonské generace v čele s Tonym Krupickou. Tohle polidštění běhající ikony, která neměla v životě na růžích ustláno, je - pokud jste tedy masožravci jako já - to, co si z knihy budete pamatovat ještě za měsíc a možná i za rok. Protože v podání Scotta Jurka vyznívají i ty nejtěžší závody planety vlastně jako velká pohoda a zábava. Minimálně do 90. míle. 

PS: Kdyby to tak náhodou vypadalo, tak ne, netvrdím, že není souvislost mezi stravovacími návyky a výkonností. Naopak. Na můj vkus byla ta agitace prostě trochu moc intenzívní. 

20 komentářů:

  1. Ani nevis, jakou jsi me udelala radost. Vlastne (i mnou) vnimana prvoplanovost prosazovani veganstvi me "odradila" od cteni knizky... Asi to zkusim cist s vynechanim receptu a zdravych navodu..:)
    MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížka samotná je podle mě výrazně lepší než třeba Běhání s Keňany (mám rozečteno a nějak se nemůžu dohrabat konce, byť je to útloučká záležitost). Recepty jsem přečetla dva a dál už je přeskakovala, protože pro mě (momentálně) tohle nahrazování náhrad prostě není. Zbytek je ale zajímavý, hezky se to čte a tu agitku prostě odfiltruj ;-)

      Vymazat
  2. 12: Recepty nečti, ale vyfoť a pošli. :D

    Jitka: Díky moc za fotky, jednu kradu na blog. Nevadí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec ne! Kdybys chtěl nějaký v plný velikosti, stačí říct ;-)

      Vymazat
    2. Tak bych prosil tu 028 (rozcvičování s Ondrou) a pak tu, co mám na blogu (502) na mail daffid zavináč centrum.cz. Děkuji. :)

      Vymazat
    3. Chceš vědět, jak velkej retard jsem? Tak velkej, že nabízím něco, co už nemám. Vzorně jsem po stažení zformátovala ve foťáku paměť (neb to říkal pan v kurzu fotografování a navíc jich tam bylo už přes devět set) a po natažení na rajče je smazala i z děsivě přeplněnýho disku... Že bude mateřství náročný, jsem tušila, že budu pak ale mezi normálníma lidma za pitomce, to mě teda nikdo nevaroval... (A to jsem si už už říkala, že si výměnou za ně budu chtít příště znovu pochovat tvoje hodinky... tak zase nic) ergo: nezlob jsem, jsem blbec.

      Vymazat
    4. Advide, kup si knihu, až vyjde. Podpoříš tím silné a bohaté nakladatelství i v potu tváře pracující překladatele :-)

      Vymazat
    5. Advid: tady jsou aspoň dva vzorky: http://scottjurek.com/eatandrun/recipes/
      A.

      Vymazat
  3. Jitko, já bych mu tu vegan propagandu odpustil, když je to jídlo v názvu knížky a je vegan. Docela se těším na ten slibovanej překlad začátkem léta, ale jestli jsou tam jen recepty z náhražek typu tofu apod., tak mě to zklame.
    Radek V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Recepty mu rozhodně nezazlívám, to, že popisuje jak a proč se stal veganem taky ne. Na mě je zkrátka ta "osvěta" trochu moc násilná - takže zjevně nefunguje, neb mě nijak neosvítil a rozhodně po přečtení nemám potřebu vyzkoušet, jestli to náhodou nefunguje. A pořád ještě nevěřím, že je to ideální životospráva pro děti a těhotný, tak tvrdí...

      Vymazat
    2. já jako vegan se zase na knihu těším. a z mého pohledu je to ideální životospráva pro kohokoliv ;-) ale tak jako u všeho, je nutné u jídel přemýšlet... na smažených hranolkách a cocacole (i když vegan) zdraví nezískáš ;-) Krásný večer

      Vymazat
  4. Tak já s dovolením přidám názor tak trochu z druhé strany - jsem vegetariánka asi tak 10 let, takže na to mám pochopitelně jiný náhled :-) Pro takové jako já je naopak fajn si přečíst o někom, kdo při alternativním způsobu stravování dosáhl sportovního úspěchu a dovědět se, co a kolik jí atd. (v téhle oblasti je totiž informací dost málo). Pro začínající veg*ny-sportovce velmi užitečné. Na druhou stranu knížce dost zazlívám, že se nikde nezmiňuje o vit. B12, který by vegani (podle většiny relevantních zdrojů) rozhodně měli doplňovat. Neříkám, že úplně sdílím Scottův pohled na veganství coby jediný nejzdravější způsob stravování (moje motivace je trochu jinde), ale jeho osobní příklad je v každém případě obdivuhodný. Samozřejmě nejzajímavější jsou ale popisy závodů, o tom žádná. Z receptů doporučuju fazolové chilli, lívance a burgry (ty jsou z relativně konvenčních ingrediencí, případně lze něco nahradit/vynechat), ale bacha, je toho vždycky hroznej kotel :-)
    Anče K. (DM)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, a nemáš s tou knihou něco společného? ;-)

      Vymazat
    2. To je hodně zajímavý a díky za tip (a názor!!)- třeba se někdy odhodlám a vyzkouším ;-)

      Vymazat
  5. Ta kniha je dobrá (aspoň pokud ji člověk nemusí přečíst pětkrát ;-)). Pokud mezi jeho životní východiska patří, že je 1) běžec, 2) vegan, tak mi filosofování o vhodnosti rostlinné stravy nepřijde jako "prvoplánové". Neztotožňuji se s ním, ale je pro mě zajímavé vidět, že i takhle to jde (včetně receptů - je imho chyba se na ně nepodívat). Dietologická příručka to ale není, Scotta bych bral jako inspiraci, ne jako zdroj informací.

    Nejlepší jsou jednoznačně pasáže o závodech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pětkrát? Něco mi nesedí... kdy popátý? (teoreticky (když jsi hoodně pečlivěj) před překladem, při překládání, při redakci a ve zlomu...?)... a nevím, jako chybu to, že nečtu něco, co mě nezajímá (ergo jak se uvaří cosi z čehosi, co netuším, jak bych u nás sháněla), nevnímám...

      Každopádně díky za názor :-) (pořád jsem ji v žádným edičáku nenašla, tak jsem zvědavá, kdo ji nakonec vydá)

      Vymazat
    2. My jsme to četli i po sobě navzájem a kritizovali si to :-) A.

      Vymazat
  6. Disclaimer> Jako překladatelé Eat&Run budeme s Aničkou rádi, když si český překlad (který prý vyjde v létě) koupíte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, nemůžu se dočkat, už aby to bylo.
      Radek V. (DM)

      Vymazat
  7. Hodně upřímně.... když budu mít takovou formu jako Scotty v jeho nejlepších letech, klidně budu žrát i housenky běláska..., nahusto.
    Je to prostě jen a jen o rozhodnutí, chceš bejt dobrá, tak tomu podřizuješ úplně všechno. Jídlo, rodinu, práci....

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!