neděle 1. dubna 2018

Killing me softly

Poslední měsíc byl běžecky, na moje poměry, masakrózní. Březen jsem skončila s rekordním objemem. Většinou běhám pětkrát týdně, jen tenhle týden jsem byla šestkrát, neb jsem po návratu z víkendového výletu do Německa prostě už večer nezvládla vyběhnout a tabulka je neúprosná.

Myslím, že bych měla mudarriba překřtít na puppeteera nebo-li loutkáře.
Jasně, že jsem na sebe zvrhle pyšná, byť je to iluzorní hrdost na něco tak praštěnýho, jako je pobíhání kolem baráku. Nemluvě o tom, že s každým dalším, delším B2B cítím, jak blízko na hraně se pohybuju a jak blízko mám k tomu, aby se to celé zvrhlo v něco, co nebude vůbec dobrý, natož příjemný. Ale zatím držím, občas drtím zuby, občas si nadávám, ale držím. A plním a poslouchám loutkáře. Protože na rozdíl od sebe samé věřím, že on ví, kam mě vede.
Kamarádi mi odpustí, že ukazuju jejich objemy, jestli to je někomu nepříjemný, napište, smáznu to, jo?
"Připadám si trochu jako Olaf, řeknu plovací vesty s sebou, po mostě běhaj jenom silničáři, a 100 lidí fakt bude v prosinci plavat," psal mi tuhle.
Duben přede mnou, vestu s sebou!

#19
Émilie Du Châtelet
ROZPRAVA O ŠTĚSTÍ
Skvěle sestavená kniha o neuvěřitelné ženě, jejíž jméno je neprávem opomíjeno. Dagmar Pichové se podařilo útlý svazek doslova nabít informacemi. Úvodní text, věnovaný osobnosti Émilie, následuje překlad samotné Rozpravy o štěstí, jež má i dnešnímu čtenáři stále co nabídnout. I po téměř třech stoletích nám při pozorném čtení může dát víc než stoh knih o seberozvoji. Musíme být jen dostatečně střídmí a zároveň si nesmíme odříkat své vášně a sny, naopak je musíme přiživovat, přičemž tou hlavní, kterou bychom měli opečovávat, je vášeň po vědění. Následná studie pak Rozpravu zasazuje do kontextu doby. Vše doplňuje ještě rozsáhlý poznámkový aparát. Chystanou monografii o Émilii si rozhodně nenechám utéct.

#20
Ladislav Zibura
UŽ NIKDY PĚŠKY PO ARMÉNII A GRUZII
Ládík Zibura, ještě před pár lety neznámé jméno je dneska svého druhu fenomén, jenž vyvolává celou škálu reakcí - tak jako to mívají fenomény ve zvyku. Od těch nadšených (já), po ty krajně nenadšené (můj muž). Někomu vadí to, jak intenzivně sám sebe propaguje na všemožných sociálních sítích, jiní mu vyčítají, že na cestách vyžírá chudé lidi, další, že byl ve své druhé knize až zlý při popisu osob, s nimiž přišel do kontaktu a najdou se i tací, kterým chybí větší "hloubka" nebo "informace". Nemluvě o tom, že se Ladislav na Kavkazu neustále opíjí a vlastně je ta jeho kniha stejná jako ty předchozí.
Být překvapený, že Zibura píše jako Zibura je asi stejně duchaplné, jako si na letní dovolené s CK v Egyptě stěžovat, že písek je horký, moře slané a ani jednou za celý pobyt nebyl dobrý salám. 
A ano, Ladislavova třetí knížka je v zásadě stejná, jako ty předchozí - a v jeho případě je to jedině dobře. Protože to znamená, že je vtipná, zábavná, sice místy na můj vkus zbytečně "čtyřdohodovská", ale pořád taková, že jsem se u ní smála nahlas a to se mi stává skutečně jen málokdy. 
Tentokrát se podíváme do Arménie a Gruzie, vypijeme obrovské množství vodky a vína, přespíme u celé plejády tamějších obyvatel a dojde i na nějaké ty památky. 
Celá kniha je navíc v provedení grafického dua Tomski-Polanski nádherná. 
Pokud čekáte demografické údaje a hodnotné informace, kupte si bedekr. Tohle není průvodce, tohle je vyprávění o cestě jednoho mladého muže, který se nebojí v tričku s jednorožcem vyrazit v Náhorním Karabachu na noční lov s partičkou chlapů, kteří vedle něj zastavili na prázdné silnici. A kdo z nás by - aspoň občas - nechtěl mít tolik odvahy, tolik bezstarostnosti a tolik důvěry v lidi a svět a v to, že nakonec všechno dobře dopadne?
Lokh lyava!

Margaret Atwood
PŘÍBĚH SLUŽEBNICE
Co víc můžete vzít muži než život a co ženě než život, jenž stvořila? A co ještě má takovou hodnotu, že si bez toho neumíme představit své bytí? Co svoboda? Právo vlastnit, právo mluvit, právo se volně pohybovat? A co kdyby vám všechno někdo vzal? Všechno včetně té poslední cetky a tretky a řekl vám, že je to v zájmu vaší bezpečnosti? V zájmu bezpečnosti celé společnosti? Určitě byste křičeli. Jenže co kdyby se to dělo postupně? Jako s onou příslovečnou žábou, kterou když budete ohřívat postupně, nechá se nakonec dobrovolně uvařit, i když vlastně mohla celou dobu vyskočit? A tohle všechno tu už bylo. Tímhle vším už si lidstvo prošlo. Dějiny našeho druhu jsou dlážděné útlakem, násilím, zneužíváním moci, strachu a animální touhy přežít. 
Margaret Atwoodová sice stvořila teokratickou dystopickou společnost, ta však nese rysy všech diktátorských režimů minulých i současných, jež vás jen napadnou. A nese i poselství pro přítomnost i budoucnost. Nelze zakrývat oči a odvracet pohled věčně. I když se nám to nelíbí, rovnost pohlaví i v naší vyspělé společnosti zůstává mýtem – muži jsou stále lépe placeni a stále se těší větší a přirozenější úctě. Bílá rasa vymírá a není to jen proto, že ty ostatní mají vyšší porodnost. Trávíme sebe sama. Necháváme se trávit. A necháváme se děsit, manipulovat sebou a ještě za to cítíme vděk. 
Příběh služebnice není prostým vyprávěním, nebo možná je, pokud nejste schopni vztáhnout si jednotlivé výjevy k širším souvislostem. Představa absolutního vykořenění, devastace hodnot a změny řádu je nesmírně děsivá, ale ne nereálná. 
Skutečně jeden z nejsyrovějších a nejsurovějších příběhů, které se mi v poslední době dostaly do rukou. 

Audioverze v podání Zuzany Kajnarové na mě silně zapůsobila. V protikladu k jejímu výkonu je tu otřesný doslov režírovaný jako konferenční panel, pan Myšička mi potvrdil, že mi posazení jeho hlasu a způsob interpretace textu nejsou ani trochu příjemné a hlasy „z publika“ jsou pak vyloženě amatérské. O dodaném smíchu, potlesku a cvakání klávesnice ani nemluvím, nebýt to do té doby tak strhující záležitost, hodně by to celkový dojem devalvovalo. Už jsem se chtěla One Hot Book v duchu omluvit, nicméně opět nezklamali a aspoň část audioknihy nese jejich rukopis, kvůli němuž se jejich adaptacím raději vyhýbám.


Jo a jestli někoho to moje povídání o knížkách baví, kupte si po neděli nové Euro, otvírák Lightu je můj a je o knižních bestsellerech.

2 komentáře:

  1. Jsi drsněna. :) Na Ziburu taky máme políčeno. Díky za potvrzení správné volby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drsněna a broušena, třeba ze mě bude ještě nakonec ten diamant, ale upřímně - spíš se asi jenom rozpadnu :-). Ládík je super jako vždy, mít tak jeho odvahu... to by byla dobrodružství!

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!